Proč potřebuju šestistrunnou baskytaru



Odpověď je jednoduchá. Protože tahle fotka dostala nejvíc srdíček na mém Instagramu...Nápad pořídit si znova šestistrunku do arzenálu mají na svědomí Oteil Burbridge a John Patitucci. Nejdřív ale malá osobní historická odbočka.


Moje zkušenost se šestistrunnými nástroji je docela bohatá. Dovolte mi podělit se s vámi o pár příběhů s těmito monstrózně majestátními nástroji.


Úplně první šestistrunka, kterou jsem vlastnil byl stavěný nástroj od Lojzi Krajíčka (K&K). Byl jsem v té době studentem Richarda Scheuflera a pořídil si přímo jeho signature model. Budu úpřimný...hodně jsem se s ním natrápil a nikdy se mi nepodařilo se s nástrojem sžít, tak jsem ho poslal do světa. Nyní je v rukách Pavla Sovičky z The.Switch a jsem za to moc rád. Moje další šestistrunky byly poté od kamaráda a skvělého kytaráře Jana Vlasáka (Vivian Instruments), který mi postavil dva modely - jeden bezpražcový s tvarem těla ve stylu Yamaha TRB a jeden pražec ve stylu Fodera Anthony Jackson model (první prototypy). Tyhle nástroje byly sen! Tahal jsem je na všechny jazzové kšefty a odehrál na ně stovky rautů a malých koncertů. Největší slávu zažil bezpražec, na který jsem hrál Šaty z šátků za mého působení v kapele Leška Semelky.


Pro vaše obveselení přidávám níže fotky s K&K a Vivian Instruments.


Dokonale vykloubená zápěstí s modelem K&K Richard Scheufler Signature



Archivní promo foto s basami Jana Vlasáka - nahoře Vivian šestka, dole čtyřka ve stylu Jazz Bass, ale šestku bezpražec jsem nikde na fotkách nenašel. Bohužel...



V té době jsem byl typický jazz-fusion hráč s velkými ambicemi. Jenže...po mém studijním Erasmus pobytu ve švédském Gothenburgu se mi dostalo osvícení v podobě alba Blood, Sugar, Sex & Magik od Red Hot Chili Peppers (a taky na mě zapůsobila atmosféra chladného severu).


Zpátky do Prahy jsem se vrátil jako funkovo-rocková mašina. Prodal obě šestky a začal hrát na klasickou čtyřku Jazz Bass. Postupně jsem pak dospěl k pětistrunným baskytarám, jednak z důvodů širší použitelnosti (hrál jsem často session s různými hudebníky) a také kvůli mému angažmá v Krucipusku, kde se hojně používaly bariton kytary a prostě potřebujete spodní strunu H.


U pětky jsem zůstal až do dnešních dní. Je to pracovní nástroj ideální pro basového profesionála, kdy mám dvě nádherné pětkové Yamahy BB2025X a NE2.


Vše poklidně plynulo dále, ale pak jsem shlédnul video s Oteil Burbridgem, kde říká, že všem svým studentům doporučuje si pořídit levnou šestistrunku, aby se naučili hrát a chápat harmonii. Nechce po nich virtuozitu, ale vnímání akordických spojů a orientaci v harmonické strukutuře skladeb.





A tím pro mě uhodil hřebíček na hlavičku. To je přesně to, co teď také řeším. Právě jsem dopsal sedmý díl Baskytarové posilovny s tématem lichých taktů a na podzim začnu pracovat na osmém dílu, který bude zasvěcený akordům, takže načasování nemůže být lepší.


Druhým hráčem na šestistrunnou baskytaru, který mě už léta inspiruje a se kterým dokonce sdílíme stejnou stáj Yamaha Artists je John Patitucci. Miluju jeho tón a frázování! Poslechněte si sólové album Another World z roku 1993, které je plné nejenom hvězdných hráčů, ale hlavně neskutečných melodií inspirovaných africkými rytmy, harmonií a příběhem.


Signature model Yamaha TRBJP2 je asi nejkrásnější šestistrunka, která kdy byla vyrobená a její zvuk je neskutečný. Ostatně, jak John sám podotýká, ohromnou výhodou jeho nástroje je opravdu široká škála použití. Dokážu si její zvuk představit v libovolném žánru, nejenom v jazzu.


A to byl poslední argument, který mě přesvědčil, že teda tu šestku fakt, ale fakt nutně potřebuju. Akorát budu muset oželet jednu ledvinu, protože levnou šestku nechci.




471 views0 comments

Recent Posts

See All