Hrát na šesti-strunnou baskytaru je ve světě spodních frekvencí výsadní postavení. Máte najednou v ruce nástroj, který vzbuzuje očekávání. Nemůžete si jenom tak nakráčet na pódium se šestkou a nezahrát dechberoucí sólo, komplexní akordy nebo bleskurychlý tapping. Do šestky musíte jako hráč dorůst, musíte ji ovládnout, naučit se znova tlumit struny a pochopit, že nejvyšší struna C tady není pro vaše pohodlí (mylně se domníváte, že vám ušetří pohyb po hmatníku), ale pro zmatení vašich smyslů. Pokud jste hráli na pětistrunku a myslíte si, že jedna struna navíc vás nerozhodí, tak jste na omylu. Spletitost navigace šestistrunného hmatníku je oříškem i pro ostříleného hráče. Tato zdánlivě minimální úprava vám totiž zamlží všechny vaše léty vyšlapané cestičky a vy musíte začít pěkně od začátku. Oči si musí zvyknou na nové navigační body, pozice a levačka se postupně adaptuje na přidanou masu dřeva na krku nástroje.
Nácvik ´air bass´ s Yamaha RBXJM. Jakže se hraje C dur?
Foto: David Pear
Ve světě baskytar mají čtyřka, pětka a šestka sice společné E, A, D a G struny, ale to je asi tak všechno. Jedná se o jiné planety, jiné herní styly a jiné typy hráčů. Musíte pochopit, dostat do prstů a naučit se využívat možnosti jednotlivých typů baskytar. Nepadejte do pasti ignorance typu ´Jaco potřeboval jenom čtyři´ nebo bohorovného přístupu ´jedna struna sem, jedna struna tam´. Obojí je špatně.
Moje osobní preference je pětistrunná baskytara. Hraju na pětku především z důvodů praktických - pokud máte více projektů, kapel a hrajete více hudebních stylů, tak prostě potřebujete navíc tlustou H strunu. V teorii tak sice získáváte pouze pět půltónů navíc (H, C, C#/Db, D a D#/Eb) oproti čtyřce, ale dokážete s tím nadělat hodně muziky. Efektním je používání spodních tónů pro promyšlenou aranž basové linky, kdy si hrajete s výškou základních tónů. Např. tón C hraný ve třetí poloze na A struně má najednou spodní oktávu v první poloze na H struně a vaše funky figura získává rázem nový rozměr.
Čtyřka a šestka jsou pro mě jiné světy. Na čtyřku se mi dobře slapuje a učí studenty, protože mají snažší práci v okoukávání, co jim ukazuji. Další výhody čtyřky? Nevzpomínám si... Dělám si samozřejmě legraci, ale jsem s pětkou tak srostlý, že čtyř-strunná baskytara v mých rukách má jakýsi nedostatečný status, jakoby nástroji něco chybělo. Jsem zvyklý opírat palec pravé ruky o H strunu a jsou mi příjemné mohutnější rozměry krku. A samozřejmě miluju zvuk H struny...vždy si najdu nějaký ten okamžik ve skladbě, kam můžu vložit subbasové noty. Nemluvě o zvukovém orgasmu, pokud máte k dispozici 8x10 bednu. To vám vyžene všechny červy a zlé duchy z těla.
Během uplnynulých týdnů jsem měl tu čest mít v rukách neskutečné šestistrunné dělo Yamaha TRBJP2, signature model Johna Pattituciho. Nádherný nástroj, dokonalý ´4D´ zvuk, ale...ty rozteče a šířka krku mě drtily. Mezi jednotlivými strunami chtěl totiž John zachovat 19 mm jako u standardní čtyřstrunné baskytary, takže tím pádem vám naroste šířka a objem krku. Musím uznat, že TRBJP2 má fantastický, rychlý a pohodlný krk, ale i tak to byl šok pro mojí levou i pravou ruku. V levačce se fakt musíte natahovat za každým tónem, hraní oktáv v pravé ruce je najednou skok do dálky a díky 35" menzuře všechny vaše fóry na jedné struně à la Flea jsou cestou kolem světa. Snažil jsem se, cvičil, dva týdny nespal a žena na mě nemluvila, ale nedokázal jsem si zvyknout. Já tu basu tak strašně moc chtěl, snil o ní týdny a měsíce, mazlil se stránkami v katalogu, trpělivě čekal na doručení z Japonska a pak se stane tohle. Úplně mě to zdrtilo (já vím, virus a zkáza planety mají prioritu), byl jsem na dně. Pomalu jsem se vzdával sladkého pohledu na TRBJP2 ve stojanu s ostatními nástroji.
A přitom to byl tak skvělý plán!
Náhoda tomu chtěla, že jsem brouzdal internetem (což dělám výjimečně, maximálně pětkrát až šestkrát...za minutu) a narazil na webu Bass Gallery na první model Yamaha RBXJM, signature nástroj basisty Dream Theater Johna Myunga. Bingo, to by mohlo fungovat!
Ze zoufalství jsem jim zatelefonoval, svěřil se svým příběhem s TRBéčkem a kupodivu po půlhodinovém tklivém kňourání to Jordan (prodejce v jejich kamenném obchodě v Camden) nezavěsil a místo toho mi nabídl, že si můžu basu nechat pár týdnů na vyzkoušení. Pokud se mi nebude pozdávat, můžu ji bez obav vrátit. Díky současné situaci jsem totiž nemohl do obchodu zajet a sám si vše osahat. A jak jsme se domluvili, tak se i stalo. Nástroj mě dokonale přesvědčil svými velice přívětivými 15 mm roztečemi, krkem skoro jako u pětky a hlavně brutálním rockovým tónem. Ta basa je totální buldozer. Uf, mohl jsme si vydechnout a nakonec tedy přidat šestku do sbírky. Někdy to prostě nejde podle plánu.
Není to dokonalost? Dva šestkové světy v podobě Yamahy TRBJP2 a RBXJM (zleva doprava)
Tímto osobním příběhem jsem vás chtěl varovat před impulzívním, zkratkovitým, romantickým rozhodnutím, kdy si zamilujete myšlenku na něco, s čím nemáte praktickou zkušenost. Říkáte si ´ono to nějak půjde´. To slovo ´nějak´ je strašně záludné. Všechno nějak jde, i když to dře, ale tuhle mentalitu vám nedoporučuji u něčeho, co milujete. U vašeho nástroje ´nějak´ fungovat nebude. Buď ho budete milovat se vším všudy nebo ho prostě pošlete dál.
Ať se již rozhodnete pro novou čtyřku, pětku, šestku nebo třeba osmistrunku, vždy si nástroj pořádně osobně ošahejte a pokud můžete zkuste s ním strávit co nejvíce času. Vnímejte každý detail, vyvážení nástroje, pohledy přítelkyně, tloušťku lakování, intonaci sousedova pozdravu, rádius krku, rozteče, váhu, ergonomii a samozřejmě zvuk nástroje. Jenom se, proboha, neptejte na názor spoluhráčů v kapele. Ještě byste se mohli dozvědět, že je lepší vrazit prachy do reklamy na Facebooku nebo kapelního merche...haha.
To, co vám totiž přijde jako prkotina, se může během týdnů a měsíců, které s basou strávíte, proměnit ve vaší noční můru. Jako ve vztahu. Láskyplné napomenutí "ty jsi tak roztomilý s tím prkýnkem" se během půl roku soužití může proměnit v chytlavý refrén punkové kapely "prkýýýýýnko, magore".
תגובות