Nejdražší vodka na světě - rozhovor s producenty Andy Wright & Gavin Goldberg


Jednoho atypicky horkého letního odpoledne jsem se vydal na návštěvu do nového studia k producentům Andy Wrightovi a Gavinovi Goldbergovi (Simple Minds, Jeff Beck, Massive Attack a další). Nedávno se totiž přesunuli do lokace Qube, takové tvůrčí osy dění v západním Londýně. Chtěl jsem se podívat na nové prostory a zároveň s nimi probrat naší více než roční spolupráci na eponymním albu projektu Punt Guns, kde kromě hraní na basu, také poprvé v životě zpívám a píšu texty. Jako frontman kapely vystupuji pod pseudonymem Karisma a můj parťák, kytarista a spoluzakladatel projektu si říká Samura1.


Projekt jsme založili před třemi lety, kdy jsme jenom tak jamovali, hledali a zkoušeli různé členy kapely, abychom nakonec skončili jako duo a já jako nedobrovolný zpěvák a frontman. Nic se nedalo dělat, bylo potřeba dokončit album s osmi natočenými skladbami. Náš producent Andy Wright to nevzdal a strávil se mnou mnoho času prací na nově nalezeném vokálním projevu. Měli jsme za sebou podivuhodnou kreativní cestu, na které jsme potkali top profesionály hudebního průmyslu a producentské legendy, které tvořili s Jeffem Beckem, Simple Minds nebo třeba Nine Inch Nails, Arcade Fire či SOAD. Desku jsme nahrávali ve třech studiích - bicí, basu a kytary v Assault & Battery a Dean Street Studios, vokály a postprodukci jsme poté dokončili Plato Studios. Vše v různých částech Londýna.


Naše konverzace onoho tropického odpoledne začala v lehkém duchu. Probírali jsme hloupé nehody televizních celebrit a klepy z našeho malého hudebního světa, abychom plynule přešli k nahrávací session v Dean Street Studios, místa, kde tvořili David Bowie nebo Freddie Mercury a které se nachází ve čtvrti Soho, uměleckého srdce Londýna. Na bubny jsme měli k dispozici Geoffa Holroyde (Feeder). Cílem bylo natočit základy pro poslední dvě skladby desky - Cyber Dreams a Hardest Pill to Swallow. Obě písničky sdílejí poměrně komplexní rytmickou strukturu s přechody mezi 7/4, 6/8 a 4/4 takty. Pro bubeníka docela výzva…a zde začíná náš rozhovor s Andy Wrightem, Gavinem Goldbergem a mnou, v charakteru Karisma.




Divné rytmy


Gavin: Tohle se vždy stane na konci nahrávání. Co to bylo za skladbu, kterou jsme nahrávali?


Karisma: Hardest Pill to Swallow. Geoff, náš bubeník pro session, byl už na pokraji sil po celodenním natáčení 7/4 rytmů a pak udělal na konci skladby tu šílenost s malým a velkým bubnem, kdy jsme společně s basou zaimprovizovali přesně dvacet jedna unisono úderů a jako zázrakem nahráli epický konec písničky.


Andy: A pak tam byl ten trpasličí song...tatata tatata.


Gavin: Upřímně, to byla pěkná kravina.


Mise s hledáním producenta


Andy: Pojďme ten rozhovor otočit a probrat tvoje zážitky, Karisma. Když jsme se potkali přes společné známé, tak jsi docela cestoval.


Karisma: Ano, vlastně jsme společně se Samura1 byly v Kanadě a České Republice, kde jsme se setkali s producenty pro naše připravované album.


Gavin: To jsou mi ale novinky.


Karisma: Andy byl jeden z adeptů na producenta, se kterými jsme se setkali v té době. V Praze jsme si udělali rychlý výlet za Sylvií Massi (producentka Tool, SOAD, RHCP). Zastihli jsme ji uprostřed práce ve studiu Faust, kde se znám s majitelem, Richardem Faustem, který mi o ní řekl a domluvil nám setkání. Skvělý člověk. Byl to opravdu fofr, otočka na jednu noc, kdy jsem ještě stihl ukázat Samura1 dokonalost oroseného, správně vychlazeného plzeňského půllitru, haha. Scéna trochu jako v Adéla ještě nevečeřela...Krátce poté jsme se setkali s tebou, Andy.


Gavin: Haha, nedokážu si představit Samura1 jak do sebe láme jednu Plzeň za druhou...


Andy: Jo, dost divoká představa.


Karisma: Znáte Victora Wootena? Slavného basového virtuóza?


Gavin: Jasně.


Andy: Určitě.


Karisma: Máte něco společného, Andy. Způsob jakým mluvíte, podobnou energii a přístup k věcem. Máte stejný groove. Takže mě to okamžitě na tobě upoutalo.


Gavin: Ještě, že jsi po něm nechtěl, aby ti zahrál na basu. (smích)


Andy: S tím bych asi zápasil…co se dělo pak?


Karisma: Pak jsme se sešli ještě s pár dalšími producenty, ale já už věděl, že my dva jsme si sedli.


Andy: Takže naše první setkání proběhlo ve čtyřech?


Karisma: Gavin s námi nebyl.


Gavin: To je dobře, protože bych to pravděpodobně p….l. Určitě by ses divil, co je to za týpka vedle Victora. (smích)


Karisma: Jasná věc, určitě bych si řekl, hele, tady je tenhle groover, ale co je to za divnýho nerda vedle něj. (smích)


Geoff Holroyde (Feeder) během natáčení v Dean Street Studios.



Správná míra intenzity


Andy: Hudební produkce má mnoho různých aspektů, zejména v dnešní době. Když jsem začínal, tak jsem si postupem času uvědomil, že musím ´nosit všechny klobouky´ a poskytnout kompletní servis, jako supermarket, pod jednou střechou. Vlastně, po mnohaletých zkušenostech a intenzívní práci, jsem zjistil, že jsou zde dvě zásadní věci, na kterých záleží. Za prvé, jak moc jste v souladu s umělcem a jak moc mu můžete pomoci uskutečnit jeho vizi. A za druhé, nahrávka musí znít zatraceně dobře na konci procesu (f...g good). Všechno ostatní kolem je práce s lidmi, produkčním týmem a obstarávání dalších nezbytných povinností.


Gavin: A pokud se povede mít úspěch, je to taky fajn.


Andy: Tak určitě. Vždy vím, hlavně u typu alba, které jsme spolu stvořili, že ...jak to říct...že je to cesta. Opravdová cesta, o které tady mluvíme. Na začátku, kdy bylo vše jasné, jsem věděl, že potřebujeme především studio se skvělými mikrofony, prostorem a nástroji a Gavin bude tou nejdůležitější osobou při nahrávání. Moje práce je podporovat vizi a udržovat pohodovou atmosféru. To je krása této práce, tvořit v týmu lidí a natáčet skvělé desky. Díky podobným životním zkušenostem jsem byl schopný velice rychle komunikovat se Samura1. Opravdu jsem si užil naše první společné setkání s Punt Guns. Okamžitě jsem u tebe vycítil intenzivní charakter osobnosti, Karisma. Byla tam touha, ambice a tlak udělat něco fakt skvělého a to mě bavilo. Na druhou stranu, je trochu děsivé si uvědomit, že nikdy nevíte, jestli budete pracovat s někým, kdo je dostatečně realistický nebo ještě hůř, když potkáte někoho, kdo nedokáže náležitě ohodnotit výsledky vaší práce. Rozumíte mi, co chci říct, že? To je pak hodně špatné, protože vy se snažíte dát maximum výsledku, všechno zní skvěle a pak je tu někdo, kdo se soustředí na bezvýznamný detail, na kterém se zasekne. Proces pak nemůže zdárně pokračovat. Trochu jsem se obával, abys nebyl tím mužem detailu, kterého jsem zmiňoval.


Gavin: Kupodivu, na tohle nikdy nedošlo. V momentě, kdy jsme začali pracovat na skladbách, dávat jim formu a zvuk během nahrávacích session, tak došlo k mnoha změnám a obratům oproti tvým představám.


Karisma: Vlastně, skoro všechno bylo jinak.


Gavin: Ve skutečnosti máte do činění s mnoha lidmi, kdy každý se snaží posunout projekt svým směrem. Pak ale končíte s velkými kompromisy po prvních nahrávacích dnech. Jak jsem záhy zjistil, tak váš přístup byl velmi otevřený, nikdy jste nechtěli jít zpátky k demo verzím a nebo nevyšilovali kvůli detailům. Znáte to, potřebujeme tenhle zvuk z demáče...



Karisma: Dema jsou takovou pastí. Když natočíte první verzi písničky, tak je to vaše miminko a stanete se na něm trochu závislí. Pak začnete být posedlí těmi amatérskými zvuky z demáče, které ale podle vás tvoří zásadní náladu skladby. Samozřejmě, v drtivé většině případů je to nesmysl.


Gavin: Ano, občas se může stát, že tam něco je. Váš přístup byl ´cool´, protože jste byli oba otevření ke všemu během nahrávání a tvorby desky. Pamatuji si, jak jsi mi přinesl třeba MIDI soubory s určitou představou, kterou jsem pak úplně obrátil naruby. Ale nikdy jsi neřekl: "Ne, to tak nebude."

To bylo skvělé! Například ta pasáž v B1g Bang, která nikdy neměla být hlavní basovou linkou a původně byla asi o dvě oktávy výš. Nebo Third Part of the Soul, část s kytarovým sólem.


Karisma: Ano, napsal jsem do not šílená arpeggia, která měla zvýraznit harmonický postup a tys je proměnil v jeden syntezátorový zvuk,


Gavin: Bylo to, jako by někdo zmáčkl špatné tlačítko. Najednou se z reproduktorů ozval ten úžasný zvuk a oba jsme byli jako ´f...g hell, to je super´.


Naše hračkářství při natáčení v Assault & Battery v Londýně.



Když se všechno podělalo


Andy: Mluvíte přesně o věcech, které jsou důležité pro produkci alba. Mějte oči a uši připravené pro něco neplánovaného, něco, co se může a také stane. Lidské bytosti nemůžete nacpat do krabic a segmentů. V momentě, kdy slyšíte něco zajímavého, jiného, kdy se jedná o vlastnost magického přesahu, tak začínáte produkovat. To je vlastně zásadní element produkce. Pro nás byl velký moment překvapení, co se stalo během natáčení alba Punt Guns. Kapela se kompletně změnila po natočení pár skladeb...


Karisma: Původně jsme vás oslovili jako dva týpci. Ale podruhé jsme se setkali jako kompletní kapela, s bubeníkem a zpěvačkou. Vše se ale dramaticky změnilo před naším druhým natáčením v Assault & Battery v Londýně. Kroutili jsme hlavami a říkali si, co se to k sakru děje.


Gavin: Ano, byli jsme fakt nadšení z kapely v sestavě, kterou jste představili na začátku.


Karisma: Měli jsme vizi o konkrétním směru kapely.


Gavin: A pak to všechno šlo do kopru, jak se říká. Pamatuji si, že jste byli na křižovatce a ptali se sami sebe, jestli má vůbec cenu pokračovat. Jdeme dál nebo to zabalíme ještě před natáčením desky?


Andy: Já z toho měl jiný pocit, když jsem si promluvil se Samura1. Řekl mi jenom: “Hm, potřebujeme někoho na zpěv.” Nikdy neřekl, že to balíme. Pro něho to nebyl konec Punt Guns, ale spíš hledání řešení. Znáte nějaké dobré zpěváky?


Gavin: Vlastně ano, vzpomínám si na to.


Andy: Tak jsme pár lidem zavolali.


Gavin: A zatím Karisma, byl jako ehmmm… (Gavin imituje kašel, který má upozornit na dotyčného) ...procvičoval své hlasivky...mamamama.



Zrození frontmana


Andy: Zlomový moment nastal, když mi Karisma pustil demo s tím pískáním.

Karisma: Myslíš skladbu Most Sacred Thing in the Universe.


Andy: Ano, měl jsi tam to pískání a nějaký rap. Právě jsme skončili konverzaci a chystal jsi se k odchodu, když jsi zmínil, jenom tak mimochodem: "Tady mám takový malý demáč." A jak jsem to poslouchal, tak mi došlo, no jasně, tady máme řešení situace. Ta osoba je v místnosti, frontman, kterého potřebujete. A začali jsme na to pracovat.


Karisma: Tenhle příběh vlastně začal v Montrealu, Kanadě. To jsem vám asi ještě nevyprávěl, že? Byli jsme tam cca na týden na průzkum potenciálních producentů a studií (měli jsme schůzku s Howardem Bilermanem, Arcade Fire). Během našeho setkání s Jacek Lasek v Breakglass Studios, se jeho společník Jonathan náhle zeptal, proč já nejsem zpěvákem, když stejně skládáme všechno v duu se Samura1. To mě teda dostalo! Předtím mě ani ve snu nenapadlo, že bych mohl zpívat, ale od zlomového setkání v Montrealu, jsem se té myšlenky nedokázal zbavit. Všechno sice dávalo smysl, ale uvnitř jsem si tím nebyl ještě zcela jistý.



Producent Howard Bilerman je vášnivým hráčem ball hockey (kanadské verze hokeje bez ledu), tak jsme si dali zápas. Říkal jsem si, že mu musím dát gól, jinak z Montrealu neodletím...



Gavin: Semínko bylo zaseto.


Karisma: Ano, přesně tak. Když jsme nahrávali první demáče a skladby ve studiu, tak jsme měli různé vokalisty. Kolikrát jsem si během session říkal, že by bylo jednodušší si ty zpěvy nahrát sám, než je trápit mými představami a všemi těmi detaily, které jsem měl v hlavě. Ale pak bych se musel stát tím vepředu, frontmanem, a na to jsem ještě necítil. Tak to za mě bylo rozhodnuté, osud promluvil. Vlastně všechno důležité v mém životě se přihodilo tímto náhodným, přirozeným způsobem.


Andy: Když jsme měli druhou session v Assault & Battery, tak vaše zpěvačka nedorazila. Šílená situace! Byl to bod zlomu, od kterého již nebylo návratu a museli jsme najít nějaké řešení. Nakonec jsme pokračovali v nahrávání a udělali, co se dalo. V tu dobu jsme měli šest instrumentálních skladeb.


Karisma: Čas jsme využili pořádně a detailně prozkoumali zvukové možnosti neuvěřitelné Moog sekce v Assault & Battery


Gavin: Měli jsme hotové dvě třetiny alba a problémy se zpěvačkou. Jak jste již předtím zmiňovali, všichni chtěli pokračovat a bylo na Karismovi, aby se zrodil jako fénix z popela.


Andy: Jak jsi vůbec přišel na to jméno, Karisma? Myslím, že jsi ho jednou řekl jako fór během našeho rozhovoru a pak ti to zůstalo. To je jeden z těch momentů, kdy se něco řekne a najednou se to chytne.


Karisma: Myslím, že to bylo jméno jednoho tureckého holičství v Dublinu, nějak mi utkvělo v hlavě. Nejsem si jistý, ale to je teď vlastně jedno. V RHCP máte Flea nebo v Korn Fieldyho...


Gavin: Bono a Edge v U2. Oni se vlastně převtělili do svých přezdívek. Jsou pod nimi více skuteční než pod svými občanskými jmény.


Andy: Myslím si, že Samura1 a Karisma jsou skvělá jména. Tyhle věci jsou pak součástí folklóru a každý o nich mluví. Je to jak to je a případný úspěch tomu dá substanci. Bez nového jména by ses nemohl objevit.


Karisma: Máš tak nějakou vizi, do které postupně dorůstáš.



Pozitivní vibrace


Andy: Pojďme se posunout dál v čase, po naší druhé session.

Karisma: Jenom malá rekapitulace. Měli jsme spolu celkem tři nahrávací session - dvě v Assault & Battery a jednu v Dean Street Studios. Celkem jsme nahráli osm skladeb, z toho první čtyři byli s původní zpěvačkou a zbytek instrumentálky.


Gavin: Na třetí session jsi už byl zpěvákem ty. Měli jsme také velmi rozdílný koncept kapely oproti začátku nahrávacího procesu.


Karisma: Třetí nahrávaní bylo hodně funky na můj vkus. Dorazil jsem do studia připravený s kompletní notací obou skladeb, všechno v kuličkách do posledního taktu. Byl jsem jako pevnost, která byla atakována Andyho exotickými melodickými nápady a Geoffovým volnomyšlenkářstvím při hraní v lichých taktech.


Andy: Pamatuji si, že jsme měli záchvaty smíchu u nějakého klipu se šíleným houslovým motivem a mě napadlo ho zapojit do jedné ze skladeb. Normálně, za starých dobrých časů, při studiových session bychom měli pár dnů na nastavení nálady. Myslel jsem, že to je skvělý fór, ale pak jsem viděl tvůj výraz v obličeji, jako kdybych ti šahal na milované děti.


Gavin: Karisma se moc snažil být ohleduplný a diplomatický, odpovídal stylem...hm, proč ne, možná, není to úplně k zahození, třeba to použijeme… (všichni se smějeme) Ale jsem si jistý, že jenom čekal na vhodnou příležitost, jak se toho tvého nápadu elegantně zbavit. A já jsem si říkal, že to aspoň nemusím stornovat sám, Karisma to udělá za mě.


Andy: Haha, to je prostě součástí práce ve studiu.


Gavin: Asi by to vedlo k něčemu jinému. Co mi utkvělo v paměti z tohoto natáčení, bylo to, že jsme se fakt hodně bavili. Smáli jsme se celou dobu.


Andy: To je skvělé na Dean Street Studios. Jste totiž uprostřed Soho, což je úžasná část města. Hned vlevo za rohem, kousek od studia, byl ten neskutečný off-license (obchod s alkoholem), který musí být určitě nejlepší v Londýně.


Gavin: Jo, tam měli tu nejdražší vodku na světě.


Andy: Ty úsměvy na tváři nám vykouzlila kombinace hudby a vodky. Hodně se toho stane, když jsou všichni šťastní a v pohodě, tak jako my, tenkrát ve studiu. Nevěděli jsme, jak budou znít konečné verze skladeb. Ve skutečnosti jsme skončili s osmi doprovodnými tracky bez vokálů.


Karisma: Došlo mi to během natáčení, že vy jste neměli ani potuchy o vokálních linkách pro písničky, protože byly v té době pouze v mé hlavě. Takže skladby pro vás musely znít jako sled akordů v 7/4 metru a nikdo vlastně netušil, jak bude znít kompletní song.


Gavin: Měl jsi vůbec ty písničky pohromadě?


Karisma: Ano, všechno promyšlené a zkomponované do posledního taktu, ale znělo to legračně s těmi MIDI zvuky. Takže to muselo být náročné pro vás, slyšet skladbu v celé její kráse. Ale nakonec se nám to povedlo a vytvořili jsme masivně znějící skladby.


Gavin: Cítil jsi tlak na to, že všechny tyhle skladby čekají na vokální linky a texty?


Karisma: To je dobrá otázka. S Andym jsme měli každý měsíc vokální session, kde jsme dělali postupně skladbu za skladbou. Některé tracky se hodně změnily harmonicky. Například, B1g Bang byla původně v drop D, nyní v F nebo 1carus se posunul z H do Eb. Album bylo z tohoto pohledu velkou výzvou, protože je tam hodně atypických tónin a postupů, které nejsou v rockové hudbě tolik používané.



Proces


Andy: Pamatuji si velmi dobře na naší první session v malinkaté místnosti, kde jsme natočili nejdříve pískání a ani jeden z nás neměl potuchy, kam se vydáme. Přidali jsme nějaký rap, melodie a najednou se nám vyloupla celá skladba. Na to nikdy nezapomenu, stejně jako na Gavina, který pracoval na dalších skladbách vedle v místnosti. Po natáčení jsme pak všem poslali mp3 mailem a když jsem tě vezl autem na Hammersmith Odeon, tak jsme pecku si pecku užívali za jízdy a oba jsme byli ...hm...to není špatný (f..n´ good)! Pro tebe to bylo ještě větší překvapení, protože sis dostatečně nevěřil a vše byla velká neznámá. V autě, mám pocit, ti to konečně došlo, já jsem ten týpek za mikrofonem! Pak už jsme pokračovali týden co týden, kdy sis přinesl nápady na texty a melodie, na kterých jsme pak společně pracovali ve studiu.


Gavin: Byl to dobrý model práce, pravidelný.


Andy: Samura1 byl taky mile překvapený.


Gavin: Byl to takový temný matrix s událostmi kolem.


Andy: Našli jsme systém, používali divné samply a melodie z piána, které se později staly vokálními melodiemi.


Karisma: Nejdřív jsem nahrál melodii na piáno jako vodítko pro vokály, protože na zařátku jsem s tím měl velký problém.


Andy: Když jsi poprvé zpíval, tak jsem byl jako, hm, chápu, kam tím míříš, ale zkus zazpívat stejné tóny jaké jsou v piánu. (smích)


Gavin: Zázraky moderní technologie. Pro mě bylo zajímavé sledovat ten vývoj, kdy na začátku byly vokály hodně zprocesované, s mnoha efekty v řetězci, a na konci natáčení jsi už dával syrové, přirozeně znějící zpěvy. Hardest Pill to Swallow byl náš poslední track, viď?

Karisma: Ano.


Gavin: Říkal jsem, ty jo, tohle už je hodně dobrý.


Andy: Opravdová evoluce. Jako vejce, které se stane labutí.


Gavin: Myslíš, ošklivé káčátko, které se stane labutí, že? Jdeme hluboko. (smích)



Andy Wright, Karisma a Samura1 (zleva doprava) během podcastu v Qube, Londýn.


Slovo závěrem


Náš rozhovor tady skončil, protože jsme si začali povídat o různých jiných tématech a smáli se kravinám, které nás napadaly ohledně vajec, ptáků a všeho možného.


To je ostatně způsob jakým Andy a Gavin pracují - všechno se zdá jednoduché. Byl jsem opravdu v šoku na naší první natáčecí session. V šoku z toho, že všichni měli skvělou náladu, byli v pohodě a nám se podařilo nahrát základy do prvních čtyřech skladeb za pár hodin. Když bylo všechno nahrané, byl jsem nervózní z toho, jak moc jednoduché to bylo. Měl jsem pocit, že bychom měli tvrději pracovat, udělat víc pokusů. Ale všechno tam bylo, perfektní a se zvukem, který předčil moje nejambicióznější očekávání. Pak mi došlo, že takhle to vypadá, když pracujete se špičkou ve svém oboru. Není to o práci. Místo toho zažíváte jedinečné okamžiky, vše se děje jakoby mimochodem, s přirozeným rytmem, protože všichni ví, co, kdy a jak mají udělat.


Bylo mi ohromnou poctou tohle všechno zažít během naší roční, velmi intenzivní práci na eponymní desce projektu Punt Guns, kde jsem poprvé objevil také pěveckou (ehm) a lyrickou polohu. S Andym a Gavinem jsme udrželi přátelství a doufám, že spolu brzy budeme pracovat na dalších projektech.


Držte nám s Punt Guns palce, protože jsme na úplném začátku. Největší výzvou je upoutat lidi, aby si vás všimli, zaposlouchali se a možná ve vaší hudbě objevili něco, s čím se můžou propojit. Uvidíme, co přinese budoucnost, v nynější době můžeme jenom věřit, tvořit a připravovat se na návrat k normálu.


Celou desku Punt Guns si můžete poslechnout ZDE









  • SoundCloud Basic Black
  • Black Spotify Icon

© Marek Bero