Pařba s Čokem

Měl jsem tu čest zažít hraní s Vildou Čokem, basovou a skreamo legendou Pražského Výběru. Vilda je skvělý charakter, prostě týpek, kterej sází fóry typu ´nakonec Japonec´ s naprostou a odzbrojující samozřejmostí. Má v sobě přirozenou živelnost, řekl bych, že takhle nějak by vypadalo ADHD, kdyby mělo lidskou podobu. Zažil jsem s Vildou pár skvostných akcí, ale tahle příhoda kraluje.


Šílenej gig, kdy jsme hráli s Bypass (název kapely Vildy Čoka) ve dvě ráno v moravských Kunovicích. Vyhazovači byli víc ožralí než navštěvníci a také byli v početné přesile. Díky zpoždění a technickým problémům jsme měli opravdu 'nažhavené' publikum, které na nás křičelo něco o z...ejch Pražácích. Nemohl jsem se dočkat až vylezu na pódium (myšleno opravdu ironicky).

Po asi deseti minutách setu se na mě najednou vyřítil šíleně se tvářící fanoušek, kterej extaticky třímal kazetu v ruce. Naštěstí mi došlo, že se neřítí na mě, ale na Vildu, takže jsem udělal elegantní úkrok stranou a čekal, že se vrhne Vildovi kolem krku...nicméně, za ním se řítili tři ožralé gorily s tričkama s velkým nápisem Security (pro odlišení od standardních ožralů v publiku). Chlapíka popadli a strhli z pódia (cca 2 metry volným pádem) do barikády školních lavic a židlí, které byly pod pódiem místo bariér.


V ten moment jsem si pomyslel, že je se všemi ámen. Ale kluci vstali jakoby nic, otřeli krev a odpotáceli se ze sálu, táhnouc za sebou po zemi nebohého chlapíka s kazetou...dobrý, říkal jsem si, dneska večer už žádné další vzrušení.

Za dalších deset minut setu se ohlédnu doleva a co nevidím...toho samého chlapíka s kazetou v ruce, radostným vyrazem nemluvněte, brejlemi nakřivo od mnoha utržených ran, monoklem, krvavými šrámy na ksichtě a za ním...tentokrát uz pět Security goril. Opět následoval dramatický pád do změti školních lavic a židlí, který by nedal bez újmy ani Belmondo. A to lidské klubko projené se školním nábytkem se poté proměnilo v podivnou bitevní scénu s potácejícími se postavami, které se snažili uhodit nebohého nadšence s kazetou, který i přes opakované údery do obličeje neztrácel usměv na tváři. A pořád třímal tu kazetu...jako prapor bojovníků za svobodu. Opravdový hrdina!

Tolik odhodlání a úpřimné radosti z přelámaných kostí kvůli podpisu Černošky s obrovskejma kozama (název Vildova tehdejšího alba) jsem už nikdy více ve svém životě nezažil.



  • SoundCloud Basic Black
  • Black Spotify Icon

© Marek Bero