Basa à la Moog aneb milujte své šestnáctiny

Tato futuristická skladba, která zní skvěle a moderně i dnes, byla vydána symbolického prvního května 1977. Jejím základem je hypnotická basová linka hraná na syntezátor Moog, která dokonale funguje se snovým a lehce halucinogenním zpěvem Donny Summer.

„I Feel Love“ se stala ohromně populární během disco období. Její zvuk a aranže také měly velký kreativní vliv na alba umělců jako David Bowie, Brian Eno, Human League nebo Blondie. Financial Times ji dokonce označily jako „jednu z nejvlivnějších nahrávek, jaké kdy byly vyrobeny“, za základ elektronické taneční hudby.

Hned při prvním poslechu jsem si chtěl syntezátorovou linku zahrát na baskytaru (napadlo to před časem i Flea, viz níže jeho verze skladby). Ale taky mi hned došlo, že uhrát tyhle šestnáctiny po dobu více jak pěti minut bude docela masakr. Zkusil jsem tedy kombinaci palce a trhaného tónu, protože linka je velmi symetrická a tato technika vám umožní hrát noty po delší dobu bez únavy pravé ruky. Hrajete dva tóny od každé noty - sekvenci základní tón, oktáva, kvinta a malá septima od tónů C, Eb, F a G.

Celá skladba je postavená na těchto čtyřech tónech s následnou dvojkovou sekvencí. Poslechněte si originál pro detailnější strukturu a počet taktů ve slokách. Já vám zde nabízím nejzábavnější část skladby a to refrén, kde se čtyř-akordová sekvence střídá po jednom taktu.

Užijte si lásku, basu a přeji hodně síly do dlouhé zimy.

P.S. Pro ultimátní zážitek doporučuji si s basou i zazpívat hlavní melodický motiv. Vystřelí vás to na jinou planetu.